Konečné poučení anatomie opojení je toto: opojení je stav nekonečně vyššího řádu než všední rozum a vlastně počátek bdělosti. Všechno to, co je v životě krásné, velké, vážné, náruživé a čisté. Je to vyšší střízlivost. Skutečná střízlivost. To je ten entuziasmus1, jak říkají staří lidé, ze kterého pramení umění, hudba, láska, opravdové myšlení. A to je to, z čeho pramení skutečná víra. Dobrá víra je víra opojení; špatná víra je všední víra rozumu, ateizmus. Tady v ruce máme klíč k vita illiminativa, lépe řečeno, tady ho máme v našich sudech a lahvích. Z vína se můžeme naučit, co je to opojení, vyšší střízlivost, iluminovaný život.
Nesčetněkrát jsme u sebe nebo u jiných lidí zažili, že pokud jsme udělali nějakou hloupost, vždy jsme to učinili proto že jsme chtěli být velmi moudří. Moudří, ale ne dost moudří. Ne tolik moudří, abychom rozum vyhodili z okna. Výpočty se neosvědčily, přitom – jaký jsem byl moudrý! Prozradím vám, přátelé a přítelkyně, že výpočty nikdy neměly ve zvyku se osvědčit. Je to už vlastnost výpočtů, že se neosvědčí, a to tím méně, čím je člověk moudřejší. Co se má učinit? No jasně! Co se má učinit! Vždyť jsem to předtím řekl, musíme být střízliví. Opravdu střízliví, to jest opojení. Musíme pít víno.
Jakkoliv se tento konečný důsledek zdá být smělý, nejsem ochoten se u něho zastavit. Položím totiž otázku: co je to za neklid podobající se nemoci, ta iritující omezenost, utrápený shon – dnes se tomu říká nervozita – které jsou pro ateizmus tak charakteristické? Bez víry žít nelze. To je staré zjištění a je nevyvratitelné. Víra je dobrá a špatná. To je celé. Buď člověk věří v Boha nebo v surogáty2. Těch surogátů může být skutečně velmi mnoho: mohou se nazývat principem, světonázorem, diktátorem, pokrokem, humanismem. U žen je to marnivost, pýcha, sebeláska, oblékání, hysterie či rozmar. Jméno dnešního surogátu víry je materialismus. Proč se tak nazývá, to je záhada. Já jsem materialista, moje milá, já, kdo se modlí k plněné paprice a švestkovým knedlíkům, kdo sní o vůni sálající z lalůčku ženského ouška, kdo zbožňuje drahokamy, kdo žije v polygamii se všemi hvězdami a květinami a kdo pije víno. Víno. Slyšíte? Jako všude, i zde závisí věc na tom, zda je dobrá nebo zlá. Já jsem to dobro. O hmotě špatných materialistů mám takový mimoděčný pocit, že to vlastně ani není hmota, ale cement. Nelze ani sníst, ani vypít, ani olízat, ani s ní spát. Je to mrtvola hmoty, hnusný těžký prach, je to znamení hloupého, šedivého a všedního rozumu, masa bez opojení, hrubá nepřívětivá vypočítavost (která se nikdy neosvědčí), abstrakce sama, je to ateistická hmota.
Nuže ano, vznesu otázku: co je příčinou znepokojení dnešních ateistů? Povím vám to. Ateizmus je vlastně nemoc, nemoc abstraktního života. Je na to jediný lék: žít bezprostředně. Zamilovat se do první krásné ženy, a to naléhavě, dobře jíst, procházet se mezi květy, bydlet na kraji lesa, poslouchat hudbu, obdivovat obrazy a pít víno, víno, víno, víno. Dobrá víra je takové nadání, které žije jen ve zdravém člověku. V nečistotě se rozpustí a vypaří. Řekl to náš velký a moudrý současník ve svém zvlášť iluminovaném okamžiku. Tato nečistota je příčinou nesmyslného a znepokojeného shonu, zpustošeného, beztvarého, prázdného, politováníhodného bloudění dnešních ateistů. Věřte tomu, že na tuto nemoc je jediný lék, víno. Uvědomte si, moji ubozí učedníci, že nejste jen mrzáci, hlupáci, idioti, žebráci v bohatství tohoto života, nejen nemocní, ale také nečistí. To je hlavní příčinou vašeho velkého znepokojení. Proto jste tak nešťastní, že jste takoví, jací jste. V nečistém člověku není místo pro dobrou víru, bezprostřední život, čisté svědomí, klid, porozumění a štěstí. Proto jste nervózní a sobečtí, abstraktní a nešťastní, neboť nejste očištění k velké iluminaci. Víno! Znovu to opakuji: pijte víno! Potom už dostanete chuť na líbání, trhání květin, přátelství, na dobrý hluboký spánek a ráno budete místo novin číst básníky.
Vím, že v očích mnohých je to, co říkám, skandální a bláznivé. Znám ty, kteří to říkají. Také oni před dvěma tisíci let nadávali apoštolu Pavlovi: pro židy to byl skandál, pro helénisty bláznovství. I dnes je to pro židy (puritány a pietisty) skandál, pro řecké scientisty bláznovství. Nemyslete si, přátelé, že mě převezete; nemyslete si, že jako věřící nenávidím svět, že jsem hloupý temný a falešný člověk, který se odváží líznout sladkého sousta jen tehdy, když se nikdo nedívá. To nejsem já, nýbrž pietista, kterého jsem právě před chvíli odhalil a který nemá s dobrou vírou nic společného.
I on je právě takový ateista jako puritán nebo scientista. Jeden je farizejský žid, druhý cynický helénista. Nejsem hloupý člověk, nejsem temný, falešný, ani nejsem ten, kdo nenávidí svět. O tom jsi se mohl nyní přesvědčit. A věř tomu, že člověk vyznávající dobrou víru je takový. Právě proto každý člověk vyznávající dobrou víru ví, že to dvoutisícileté obvinění ze skandálu a bláznovství je bezmezná hloupost.
Ale nyní vám povím něco jiného. Skandální a bláznivé není to, jak já, ale jak vy se chováte. Neobracím obvinění, to ono samo od sebe se obrací proti vám, proti židům a helénistům, slovy proti abstraktním lidem a ateistům. Dále už nestrpím, aby svět šířil falešné zprávy o věřícím člověku a aby tento zasmušilec, nemotora, pokrytec, ztroskotanec, lhář a ťulpas věřil, že vyznání víry je skandál a bláznovství. Jak jen mohla vzniknout tahle světem otřásající pověra?
Vy žijete po způsobu bláznů a skandálně, ateisté, ale já neprotestuji a ani vám nenadávám. Všechny vás poučím o tom, co je potřebné učinit. Ani to si nepřeji, aby jste se něčeho zřekly, ubohé duše, i tak jste ve velké bídě. Naopak, budu vás nabádat: ne, že se něčeho zřeknete. Jezte, milujte, kochejte se a hlavně pijte, pijte a pijte.
Nechci, aby bylo méně, ale aby bylo více. Rozumíš? Osle! Mluvil jsem z celého srdce, a to i ke scientistům, puritánům a pietistům. Jestli jste ode mne párkrát pořádně dostali, musíte to brát co nejvážněji a ne se proto zlobit. Byla to blasphéme d'amour, jak říkají Francouzi. Člověk nadává jen tomu, koho má rád. A věř tomu, příteli ateisto, že víru ne nadarmo nazývají vírou a dávají ji do souvislosti s Bohem. Je to skutečně božská věc, která neumí nic jiného než milovat, dokonce i nepřítele. Netvrdím, že tohoto oleje mám v sobě nějak velmi mnoho, ale to vím, že jsem svůj knot ponořil do oleje a mezitím, co jsem psal tuto knihu, světlo toho oleje mi svítilo. A poznamenej si to dobře (představuji si užaslý výraz puritánovy tváře, jak na to blbě civí), že do posledního okamžiku nejsi ztracený. Nejsi zvenku odsouzený k zatracení. Ty sám se v zatracení držíš. Všechno závisí na tobě. Každá duše se rodí celá a tuto celost nemůže ztratit. Buď moudrý, získej zpět svou celost, své zdraví. Lék dostaneš kdekoliv. Pij! To, co nabízím, je olej čistoty, olej opojení.
Pij, ostatní pak přinese víno.
1 Z řeckého ενθουσιασμός, které původně znamenalo božskou inspiraci spojenou s opojením, extází, doslova boha uvnitř. Inspirace je odpovídající pojem odvozený z latiny, doslova vdechnutí, původně vdechnutí božského dechu.↩
2 Náhražka, nápodoba.↩
(Přeložili Marcela Klimešová a Štěfan Turay, vydalo vydavatelství Miloš Vognar M&V, Hradec Králové 2003)
http://www.malvern.cz/citanka/hamvas1.html
ResponderEliminar