Nálevka a Stamate
Román o čtyřech částech
I.
Dobře větraný byt, skládající se ze tří hlavních místností a mající terasu se skleněnou překážkou a zvonek.
Vpředu je nádherný salón, jehož zadní stěnu zabírá knihovna z masivního dubu, vždy zahalená mokrými prostěradly... Uprostřed je stůl bez noh, postavený na výpočtech a pravděpodobnosti, nesoucí nádobu, která obsahuje věčnou esenci „věci o sobě “, stroužek česneku, sošku, jež představuje sedmihradského popa, držícího v ruce syntax a... 20 haléřů bakšiše... Zbytek není nijak důležitý. Je však třeba podtrhnout, že tento pokoj, věčně proniknutý tmou, nemá dveře ani okna a s vnějším světem komunikuje jen pomocí jedné trubky, z níž někdy vychází dým a skrz níž je v noci možno vidět sedm Ptolemaiových hemisfér, a ve dne dva lidi, jak pocházejí z opice, a konečnou řadu usušeného ibišku, vedle nekonečného a zbytečného Auto-Kosmu...
Druhá místnost, kterou tvoří turecký interiér, je vyzdobena s větší okázalostí a je v ní vše, co je v orientálním luxusu nejvzácnejší a nejfantastičtější... Nespočetné drahé koberce, stovky starých zbraní, ještě poskrvněných krví hrdinů, obkládají sloupořadí sálu, jehož obrovské stěny jsou podle orientálního zvyku každého rána malovány a jindy mezitím měřeny kompasem, aby nazdařbůh neklesly.
Odtud se v levé části dostaneme skrz padací dveře udělané v dřevěné podlaze do podzemí, které tvoří přijímací sál, a z pravé části se pomocí kočárku na kliku pronikne do studeného kanálu, jehož jeden konec končí neznámo kde a ten druhý, na opačné straně, ústí do malé místnosti s hlínou na zemi a uprostřed níž je zatlučen kolík, k němuž je přivázána celá rodina Stamatových...
II.
Ten důstojný člověk, zamaštěný a tvaru přibližně eliptického, je kvůli nadměrné nervozitě, kterou získal následkem práce v obecní radě, nucen skoro celý den žvýkat surový celuloid, který potom rozdrobený a oslintaný vytáhne ven, dá ho nad své jediné dítě jménem Bufty, tlusté a unuděné dítě ve věku čtyř let... Malý chlapec však předstíraje, že díky příliš velké synovské úctě nic nepozoruje, táhne po souši malé máry, zatímco jeho matka, ostříhaná a právoplatná Stamateho manželka, se účastní společného veselí, skládajíc madrigaly podepisované přiložením prstu. Tyto dosti únavné práce způsobují, po pravdě řečeno, že se baví, a tehdy, dostávajíce se někdy opovážlivě až do bezvědomí, dívají se všichni tři kukátkem skrz škvíru kanálu do Nirvány (která se nachází ve stejném obvodu jako oni a začíná vedle hokynářství na rohu) a házejí do ní chuchvalce z chlebové střídky nebo kukuřičné lodyhy. Jindy proniknou do přijímacího pokoje a pouštějí schválně tam vystavěné vodovodní kohoutky, až se jim rozlévající se voda dostane přímo do úrovně očí, když spolu všichni z radosti střílejí do vzduchu z pistole.
Co se týče přímo Stamateho, tak věc, kterou se nejčastěji zabývá, je, že večer fotografuje v kostelech sochy postarších svatých, a jejich snímky pak zlevněně prodává své lehkověrné ženě a zejména dítěti Buftymu, který má osobní majetek. Stamate by tento nedovolený obchod nebyl prováděl za nic na světě, kdyby neměl téměř úplný nedostatek prostředků, byv nucen vstoupit do armády už ve věku jednoho roku jen proto, aby mohl co nejdříve pomoci svým dvěma chudým bratříčkům, kterým vystupovala žebra, což byl důvod, proč byli propuštěni ze služby.
III.
Jednoho dne se Stamatemu, zaměstnanému jeho obvyklým filozofickým bádáním, okamžíček zdálo, že se zmocnil i druhé poloviny „věci o sobě“, když tu byl vyrušen ženským hlasem, hlasem mořské sirény, který pronikal přímo do srdce a byl slyšet v dáli ztráceje se jako ozvěna.
Stamate spěchal k dorozumívací trubce a k svému velkému úžasu viděl, jak v teplém a provoněném večerním vzduchu jedna siréna se svůdnými gesty a hlasem vystavuje své lascívní tělo na horkém mořském písku... Aby mohl neupadnout v pokušení v strašlivém zápase sama se sebou, najal si Stamate loď a vyplul na širé moře. Ucpal si spolu se všemi námořníky uši voskem...
Siréna se však stala ještě provokativnější... Následovala ho po širých vodách, perverzně zpívala a dělala perverzní gesta, až pak tucet Dryád, Nereid a Tritonů mělo dost času na to, shromáždit se z šířek a hloubek a na překrásné perleťové mušli donést nevinnou a zdrženlivou zrezivělou nálevku.
Plán na svedení cudného a vážného filozofa měl takto být považován za vydařený. Sotva měl čas na to, aby vklouzl do dorozumívací trubky, když mu mořské víly ladně položily nálevku do blízkosti jeho bytu a pak, lehounké a rozpustilé, úplně zmizely za chichotání a šíleného smíchu na širých vodách.
Zmaten, poblázněn a rozrušen, mohl Stamate sotva projet s kočárkem skrz kanál... Aniž však úplně ztratil svou chladnokrevnost, hodil na nálevku několikrát hlínu a poté, co pohodoval trochu jídla z jarmanky, vrhl se prozíravě tváří na zem a zůstal tak necítě čas po osm volných dnů, což je, jak věřil (podle občanského zákoníku), doba nutná k tomu, aby mu mohlo být svěřeno vlastnictví onoho předmětu.
Po uplynutí této doby se Stamate znovu pustil do každodenních prací i do vertikální pozice a cítil se úplně znovuvzrozen. Až doposud nepoznal nikdy božské mrazení lásky. Cítil se teď lepším, shovívavějším, a nepokoj, který se o něj pokoušel při pohledu na onu nálevku, mu přinášel radost a zároveň i utrpení, ale nutil ho též k dětskému pláči...
Oprášil nálevku hadrem a poté, co jí nejdůležitější otvory natřel jódovou tinkturou, si ji vzal sebou a pouty z květin a z krajek ji upevnil souběžně s dorozumívací trubkou. Právě tehdy poprvé, vyčerpán pohnutím, pronikl skrz ni jako blesk a ukradl jí polibek.
Nálevka se od té doby pro Stamateho stala symbolem. Byla to jediná bytost ženského pohlaví opatřená dorozumívací trubkou, která mu dovolila ukájet žádosti lásky i vyšší zájmy vědy. Zapomínaje zcela na svoje posvátné otcovské a manželské povinnosti, začal Stamate každou noc nůžkami přeřezávat svá pouta, jež ho poutala ke kolíku, a aby mohl popustit uzdu své neohraničené lásce, začal čím dál tím častěji prolézat skrz nálevku, odrážeje se od ní skákacím prknem, zvlášť pro to sestrojeným, a padaje přitom závratnou rychlostí na ruce na pohyblivé dřevěné schodiště, na jehož konci si sumíroval výsledek svých vnějších pozorování.
IV.
Velké radosti mají vždy krátké trvání... Jedné noci Stamate, který přišel, aby vykonal svou obvyklou citovou povinnost, s úžasem a s rozčarováním konstatoval, že ze zatím nenzámých příčin se vstupní otvor nálevky zúžil natolik, že jakékoli dorozumívání skrz ni je nemožné. Udivený, a přesto nedůvěřivý, dal se do číhání a druhé noci, nevěře svým očím, uviděl s hrůzou, jak nahoru vyskočil supící Bufty, jemuž se podařilo vejít a prolézt. Zkamenělý Stamate měl sotva sílu k tomu, dojít se sám uvázat ke kolíku; druhého dne však přijal nejdůležitější rozhodnutí.
Nejprve objal svou oddanou ženu a poté, co ji ve spěchu natřel barvou, zašil ji do nepromokavého pytle s cílem zachovat dále neporušenou kulturní tradici rodiny. Poté uprostřed jedné chladné a temné noci vzal nálevku a Buftyho, hodil je do dostavníku, který právě náhodou projížděl kolem a strčil je do Nirvány. Přesto později převládl otcovský cit a Stamatemu se díky jeho chemickým výpočtům a kombinacím podařilo včas zařídit, že mocností vědy tam Bufty dostal místo podšéfa kanceláře.
Co se týče našeho hrdiny, tak Stamate naposledy pohlédl skrz dorozumívací trubku, ještě jednou se ironicky a shovívavě podíval na Kosmos.
Potom navždy vylezl do kočárku na kliku, vydal se směrem k tajemnému konci kanálu a otáčeje klikou s rostoucí naléhavostí směřuje ještě dnes, šílený a zmenšující svůj objem, s úmyslem proniknout jednou do malého nekonečna a zmizet v něm.
(Z rumunského originálu přeložil Petr Turek. Praha, KRA 1994.)
No hay comentarios:
Publicar un comentario